Hrad Střekov patří mezi nejlépe dochované hradní zříceniny v České republice. Je vybudován na nepřístupné skále vysoko nad pravým břehem řeky Labe, zhruba 2,5 km jihovýchodně od centra Ústí nad Labem. Dal ho vybudovat před rokem 1319 Jan Lucemburský k ochraně labské plavby. Vlastní stavbu provedl pražský měšťan Pešík z Veitmile. Téměř celé 14. století byl hrad v majetku rodu Vartemberků. Jedná se o přirozenou dominantu a jeden ze symbolů města Ústí nad Labem.
Střekov byl přestavěn na přelomu 15. a 16. století, byly rozšířeny obytné prostory. Roku 1563 hrad přešel do majetku rodu Lobkowiczů, kteří provedli kolem roku 1565 některé další úpravy. Za třicetileté války obsadili hrad v roce 1631 Sasové, v roce 1634 krátce Švédové a pak opět v roce 1639 byl hrad opěrným bodem Švédů, ze kterého ovládali okolní kraj. Po roce 1645 sloužil hrad jako posádka také vojskům Torstensonovým. V tomto období také švédská posádka prohloubila a rozšířila koryto Labe, aby umožnila plavbu větších lodí s válečnou kořistí.
Od konce 17. století přestal být Střekov trvale obydlen a zůstal opuštěn. V 19. století byl hrad znovu objeven romantiky a obnoven. Dojmy z hradu líčil ve svých dopisech např. Richard Wagner nebo Johann Wolfgang Goethe. Z českých romantiků jej navštívil Karel Hynek Mácha.
V roce 1992 byl hrad v rámci restitučních zákonů vrácen zpět rodu Lobkowiczů, takže je dnes soukromou, avšak celoročně veřejně přístupnou kulturní památkou.
Z hradu je velmi krásná vyhlídka na celé údolí Labe, kromě města Ústí nad Labem se také jedná o Střekovskou přehradu (neboli Střekovský jez), která je vlastně poslední umělou přehradou na Labi na cestě jeho vody do Severního moře.
První zmínky o hradu jsou z roku 1319. Český král Jan Lucemburský potřeboval nad řekou Labe strážní stanici pro zabezpečení klidu labské plavby. Jenže trpěl nedostatkem peněz. Dal tedy pozemky a skálu lénem pražskému měšťanovi Peškovi z Veitmile. Oba se dohodli, že Pešek na skále za své peníze vystaví hrad a Jan mu jej daruje i s dědičnými právy. Pešek začal se stavbou. Dokončil pouze budoucí nejobývanější část hradu, dvoupatrovou budovu Velké stavení. Po roce působení na Střekově prodal hrad Vartenberkům. Ti se zde usídlili na sto let. Za husitských válek v 15. století, do roku 1479, vlastnil hrad Vlášek z Kladna s potomky. Že byl Střekov prostorný a obranyschopný dokazuje i skutečnost, že za Vláškova vlastnictví se pod jeho ochranu uchýlil probošt a část konventu roudnických augustiniánů i jeptišky z benediktínského kláštera v Teplicích. Dalšími vlastníky byli Hanuš a Lorenc Glacovi ze Starého dvora. Ti si roku 1485 majetek rozdělili a Střekov připadl Hanušovi, jenž se zasloužil o jeho rozšíření a dostavbu, zejména hradní kaple. Patřili mu i cínové doly v Krupce. Střekov nakonec získal roku 1563 Václav Popel, příslušník duchcovské větve Lobkowiczů. Krátce po Popelovi obdržela hrad Polyxena z roudnické větve Lobkowiczů. A jejich majetkem zůstal až do roku 1953, kdy byl vyvlastněn komunisty. Samotný historický objekt je solidně zachován, protože nebyl během válek moc poničen nebo vypálen. Vojenským účelům ale sloužil především. Za třicetileté války, roku 1631 ho obsadili Sasové, po nich v 1634 Švédové. Pak chvíli sloužil Lobkowiczům, jenže 1639 ho opět obsadili Švédi. Ti z něj ovládali okolí. Během roku 1645 z něj generál Torstenson udělal posádku pro své vojáky. V uvedených letech Švédi prohloubili a rozšířili koryto Labe, aby umožnili plavbu větších lodí odvážejících válečnou kořist, tvořenou většinou nenahraditelnými poklady naší vlasti. S koncem 17. století přestal být Střekov užíván jako trvalé sídlo. Za sedmileté války ještě jednou posloužil válečné mašinérii: v roce 1757 posloužil „Prajzům“, tedy vojsku Fridricha Velikého. Tenkrát jej ostřelovali z děl Chorvati generála Gideona barona von Laudon. Tehdy došlo k jedinému vážnějšímu poničení hradu. Nejvíc kaple a Velkého stavení. Po válce již byl trvale opuštěn. Chátral. Až na počátku 19. století, s příchodem romantismu o něj vzrostl zájem. A doznal několika změn. Jeho obdivovatelé opravili a dostavěli části hospodářských budov na dolním nádvoří. I objekt na terase. Tam je dnes restaurace Wágnerka. Součástí komplexu byl až do roku 1961 statek a poplužní dvůr. Ten byl na místě dnešního parkoviště. Jisté prameny uvádějí, že tehdejší komunistický prezident Antonín Novotný chtěl navštívit město a hrad. Protože však v jeho blízkosti nebylo místo k zaparkování vládních automobilů, zinscenovali prý aparátčíci KSČ na statku požár. Zastrašení úředníci Státní památkové péče nechali údajně zbylé budovy zlikvidovat. Pak mohl být dán příkaz ke stavbě parkoviště. Nějaký čas vlastnil hrad i Klub českých turistů. Nakonec se vrátil díky restituci zpět Lobkowiczům. Ti vynakládají značné částky na jeho údržbu. Na závěr si povězme, že na jižních svazích pod hradem leželi vinice, jež dle zápisů plodily kvalitní víno. Jenže vinohrady okolo 1920 napadla plíseň a pěstování révy pak již nebylo obnoveno.
Poloha
Doporučujeme:
